Již negarantujeme dodání do vánoc.

STO LET TUPESKÉ KERAMIKY

Začátek tupeské keramiky se datuje rokem 1914, kdy pan Jaroslav Úředníček absolvoval hrnčířský kurz v Hodoníně a získal 7. března 1914 vysvědčení jako hrnčířský mistr v Tupesích. Od této chvíle uplynulo už více než sto let. Místní Muzeum tupeské keramiky připravilo u této příležitosti speciální výstavu, na které se ocitly vzácné kusy místních umělců. Speciální výstava byla spojena s tradičním posezením u cimbálu. O dobrou náladu se návštěvníkům starala CM Olšava, která bavila přítomné. 

 sto-let-tupeske-keramiky-15-original

DÍLO SRDCE A RUKOU 
  Duše a charakter každého národa se projevují navenek různým způsobem. Řeč, nářečí, zpěv, kroje, zvyky patří k nejvýraznějším projevům vlastností nejen jednotlivců, ale i celých kmenů a národů. Český národ nemohl nalézt vhodnější projev jedné stránky své povahy, duše i charakteru než svými pestrými kroji a jejich svěžími ornamenty. 
  Na příklad slovácké kroje a malby hýří nádhernou pestrostí sytých, živých barev. A slovácké motivy nám nebyly zachovány jen na krojích a v obrazech, ale i na keramice. 

 

ZACHRÁNCE SLOVÁCKÉ KERAMIKY
  Slovácká keramika reprezentuje dnes dobře český národ po celém světě. Ale nechybělo málo a již bychom se museli v slovácké keramice spokojit s odkazy minulých staletí. Na Slovácku od druhé poloviny devatenáctého století se zapomínalo na důkladnou a hodnotnou výrobu keramiky s národními a krojově charakteristickými motivy maleb. Milovnici a znalci keramiky v prvních letech dvacátého století, v čele s neúnavným pracovníkem Františkem Kretzem vynaložili velké úsilí, aby sesbírali slováckou keramiku, která ještě zbyla a zachovali ji příštím pokolením. 
  Až těsně před světovou válkou se podařilo uskutečnit F. Kretzovi a jeho druhům, kurz hrnčířů v Hodoníně, jehož cílem bylo vychovat pracovníky, kteří by si vzali za životní poslání výrobu slovácké keramiky. Účastníků nebylo mnoho, stačili prsty na obou rukou k jejich spočítání. A mezi nimi byl nejlepším pracovníkem pan Jaroslav Úředníček, který se doslovně stal zachráncem slovácké keramiky a pokračování její výroby. Usadil se v Tupesích v malé typicky slovácké dědince mezi Zlechovem a Velehradem na Uherskohradišťsku.